Komiksový manuál

1) K tvorbě komiksu si připravte dostatečnou zásobu kancelářských papírů, obyčejnou tužku, pravítko, gumu, černé fixy o tloušťce hrotu 0,25 - 1 mm a počítač se skenerem a nainstalovaným grafickým softwarem GIMP (něco jako Photohhop, akorát pod svobodnou licencí a hlavně - úplně zdarma). Pokud se Vám nepodaří sehnat fixy (není to nic těžkého a drahého), postačí obyčejná propiska. V počítači snadno z modré uděláme černou.

2) Dobře si rozmyslete příběh. Je dobré si jej napsat jako scénář. Poté si rozmyslete, kolik okének bude na které stránce. Pomocí pravítka a tužky si pak okénka rozrýsujte na papír. Lidi, kteří se příliš nekamarádí s technickými záležitostmi, mohu ujistit, že dále už pravítko nebude potřeba.

3) Nyní začněte kreslit jednotlivé scény tužkou. Kreslete zlehka, ať jde potom podkres snadno vygumovat. Pokud Vám to nechce jít a nedaří se Vám vystihnout tvary postav a věci kolem na první dobrou... druhou, třetí, desátou, padesátou dobrou, nezoufejte. Není to nic špatného. Máte přeci svého nejlepšího přítele - gumu. I moje spotřeba gumy je mírně řečeno - jako prase.

4) Stále ještě tužkou, napište, co postavy říkají a co si myslí. Snad netřeba připomínat, že slyšitelná řeč se píše do bublin a myšlenky (tedy co byste neradi, aby ostatní postavy slyšely), se píší do obláčků. Doporučuji nejprve napsat text. Teprve potom kolem něj kreslit bublinu či obláček. Text nemusí být nijak čitelný. Bude nahrazen textem psaným počítačem. Stačí, abyste to po sobě přečetli Vy. A to by se jeden někdy divil, co je člověk občas schopen po sobě přečíst. A pak už jen - citoslovce. Jen do toho! BUM! PRÁSK! VŽŽŽUUUUUUM! OOOOH!

5) To, co jste si nakreslili tužkou, vytáhněte (komiksoví profíci říkají inkujte, ale my nejsme žádní profíci). K vytahování se hodí nejlépe zmíněné černé fixy různých tlouštěk. Ovšem pozor! To, co krásně vypadá nakreslené tužkou, se dá fixou velice snadno zkazit. Chce to trochu zkušenosti. V žádném případě nekreslete pooooomaaaaaliiiiinkuuuuuuu ze strachu, že uhnete. Strach bude Váš nejhorší nepřítel, zaručeně Vám rozklepe ruku a donutí Vás vyzkoušet si, jaké je to mít Parkinsonovu nemoc.Také platí, že co jednou fixou nakreslíte, už těžko opravíte nebo oživíte přidáním nějaké té čáry vedle. Čáry se slijí a vypadá to fakt hrozně. Ovšem kdo je borec nebo borkyně, může to pak spravit v počítači. Dalším vhodným nástrojem pro vytahování je obyčejná propiska za pět ká z trafiky. Tady už si se šrafováním, čmrkáním atd. můžete vyhrát dle libosti. Můžeme z toho vytřískat zajímavý efektní styl. V některých případech lze nějakým tím dobře vedeným čmrkancem zachránit i ne zcela povedenou kresbu prvním tahem. Ovšem pozor. Propiska má jedno úskalí. Příliš se nekamarádí s tužkou, proto po nějaké chvíli vytahování přestane psát, i když náplně je v ní dost. Propiska se takříkajíc unaví, protože nahromaděná tuha ucpe kuličku. Potom nezbývá než sáhnout po druhé, záložní propisce, tu první nechat chvíli odpočinout. A až se unaví ta druhá propiska, opět se chopíme té první, odpočaté a rozepíšeme ji na nějaký papír, co máme na vyhození.

6) Poté z našeho papíru odstraníme podkres tužkou, pochopitelně pomocí gumy. Opravdu bacha! Ať si nezmuchláte papír. Je zcela přirozené, že podkres nejde vygumovat úplně beze zbytku. Může to být i výhoda. Zvlášť propiska podkreslená tužkou může vypadat hodně dobře. Někdy je výhodné vygumovat jen vyložené nesmysly a tužku pod čárami nechat. Vytváří pak něco jako stínování.

7) A teď si zapneme počítač, spustíme si na něm GIMP a šup s papírem do skeneru. Doporučujeme skenovat v rozlišení 300 dpi nebo 600 dpi (pokud zamýšlíme naše výtvory tisknout a třeba se s nimi chlubit na výstavách). Při menším rozlišení se objevují kostrbaté čáry. Větší rozlišení nemá význam, akorát z toho vznikají zbytečně velké soubory. Po naskenování si na obrázku seřídíme rotaci (vybereme vše a použijeme nástroj Otočit. Velice jemně otáčíme tak, aby naše vodorovné čáry okének byly rovnoběžné s něčím vodorovným - třeba okrajem kreslící plochy. Nakonec potvrdíme kliknutím na tlačítko Transformovat). Ještě obrázek zbavíme zbytečných okrajů. Nástrojem Obdélníkový výběr vybereme prostor o málo větší, než je prostor zabraný našimi okénky. A nakonec z nabídky Obrázek vybereme příkaz Oříznout podle výběru.

8) Jde se na vybarvování (opět vznešený výraz komiksových profíků - kolorování). V počítači máme surový obrázek, kde je něco černého na bílém. My potřebujeme, aby ono černé bylo na průhledné bláně. Barvami budeme kreslit do vrstvy pod ní. Je na to následující finta fň:

- Pravým tlačítkem myši klikneme v okně Vrstvy na Pozadí - jedinou vrstvu, kterou tu zatím máme. Vybereme příkaz Přidat masku vrstvy. Objeví se okénko, ve kterém vyberete možnost: Kopie vrstvy v odstínech šedé. Poté se na řádku vrstvy Pozadí objeví dvě okénka. Pravé znamená masku a levé to, co je pod maskou. Klikněte na pravé okénko s maskou a z nabídky Barvy vyberte Invertovat. Vida. Celý obrázek je průhledný a z toho průhledného prosvítá náznak našich čar.
- Teď, aby čáry byly jasnější. Klikněte do levého okénka v řádku vrsty Pozadí. A celou ji pomocí nástroje Plechovka vyplňe černou barvou. Nezapomeňte nastavit práh na 100 %, aby se vyplnila celá plocha. Vida, ty slabě prosvítající čáry jsou konečně černé. A aby byla černá ještě černější, klikněte opět na pravé okénko s maskou vrstvy a z nabídky Barvy vyberte Jas a kontrast. A přidejte tomu jak jasu, tak kontrastu, cca o 20. (Pozor! I když chceme ztmavit čáry, jas přidáváme. Jedná se o masku vrstvu a tam je to s jasem naopak).
- Vytvořte novou vrstvu. Nazvěme ji třeba Barva. V okénku vybereme, že vrstvu chceme vyplnit bílou barvou.
- Ajajaj! Celá naše kresba zmizela pod jednolitou bílou barvou. Tak v okně Vrstvy vezmeme myší za vrstvu Barvy a přetáhneme ji pod vrstvu pozadí. A už to vypadá, tak jak má
- Vyčistíme bubliny, do kterých později budeme vepisovat text načisto. Přepneme se do masky vrstvy Pozadí. Vezmeme si černou barvu a nástrojem Štětec přemalujeme náš špatně čitelný text psaný tužkou. Pro naše potřeby ho máme stále na papíře. Opět vidíme, jak je všechno v masce vrstvy naopak. Bílíme v zásadě černou.

9) Nyní konečně k tomu vybarvování. Dělá se to nástrojem Štětec. Stopu štětce doporučuji nechat takovou, jaká je. Má to přiměřeně rozptýlené okraje. Během vybravování budeme neustále měnit barvu, krytí a velikost štětce. Při vybarvování postupujeme od pozadí až po nejjemnější detaily. Vybarvuje se metodou tzv. kritické hranice. Vybereme si barvu a nastavíme si malou velikost štětce. Tím obtáhneme hranice ploch, které sousedí s okrajem okénka nebo s již vybarvenými plochami. Jednoduše řečeno: Ohraničíme si to, do čeho bychom si neradi načmárali. Velikost štětce by měla být právě taková, aby se rozostřený okraj vešel právě pod hraničící čáru. Až máme kritickou hranici, zvětšíme si štětec a rychle vybarvíme celou plochu.

10) Ještě krytí. Když si jej snížíme, kreslíme pak částečně průhlednou barvou - jako hodně zředěnými vodovkami. Je to vhodné, pokud chceme stínovat (většinou to dobře vypadá i bez stínů). Největší uplatnění ale snížené krytí nachází při kreslení efektů jako je oheň, jasné světlo, odlesky, výbuchy semtexu i hněvu, čáry za svištícími objekty, apod. Taktéž průsvitné šaty krásek, krásky studem se červenající, bahno na tělech bahenních bojovnic a jiné to vyžitíčko pro sexistická prasátečka.

11) A konečně text. Jéžiš! Na to už si nějak přijdete sami. Už se mi nechce psát. Snad jen: Dělá se to nástrojem Text. Vlevo na obrazovce si vyberete Váš oblíbený font, velikost dáte pro začátek tak 30 (při rozlišení 300 dpi) a myší nakreslíte obdélník okolo bubliny. Do toho pak nadatlujete to, co jakž takž jde přečíst z Vašich papírů. Potom pomocí mezer a Enteru text přizpůsobíte do kulatého tvaru bubliny a nakonec jej celý vyberete a hrajete si s velikostí. A pak se Vám to zase rozhodí, takže zase mezerník a Enter. Aha, teď se to zas nevejde. Takže znovu. A tak dále, až text v bublině bude sedět jako sardinky v plechovce. Kdyby něco, lze tahat za okraje textového okénka a štelovat tak jeho velikost. Ale dost často Vám při tom okénko kamsi uteče a text se srazí do jednoho řádku. Obrňte se trpělivostí. Bude se Vám to stávat docela často. A tak raději místo vydávání citoslovcí jako AAAAARGH! problém vyřešte. A tím řešením je kouzelný hmat Ctrl+Z.

12) A nakonec - dáme Soubor / Exportovat. Napíšeme nějaký název souboru s koncovkou png (pokud to chceme tisknout) nebo jpg (pokud to chceme hodit na net a nechceme, aby to mělo moc megabajtů).

Věřte nebo nevěřte, popsaný postup není až tak složitý. S trochou praxe klidně dáte jednu stránku A4 za čtyři hodiny - komplet i s vybarvením a otextováním. Pokud máte stránek více a nebudete celý postup u všech opakovat zvlášť, ale třeba teď se budete věnovat jen podkresu, pak vytahování, pak skenování a tak dále, vzroste efektivita práce a na jednu stránku pak vychází třeba 3 hodiny. Ale proč tady pane bože hnát nějakou efektivitu? Proč musí být všechno naše konání založeno na maximalizaci výkonu? Proto platí: V klídku, v pohodě. Děláme to přece hlavně proto, abychom si odpočinuli od světa, který je založen na neustálém růstu růstu a maximalizaci výkonu a zisku.